Již dlouho jsem nepsala o nezbedníkovi Čárlikovi a zdá se, že to není taková sranda, jak se zpočátku zdálo - mít papouška. Od doby, co mi poprvé přilétl na ruku, jsme byli sice větší kamarádi, ale Čárlí začal být rozmazlenější a rozmazlenější, už skoro vůbec nebyl v kleci !!! Ani na noc ! Přespával, kde se mu právě líbilo a mně přibývalo víc a víc práce. Když jsem přišla z práce domů, první co bylo - uklidit po Čárlíkovi. Když byl přítel pryč, šlo to, měla jsem čas jen pro Čárlíka a tak jsem si nepřipouštěla, že mám s ním tolik práce. Ale poté, co se přítel vrátil a mně začaly i jiné povinnosti než k Čárlíkovi :o), začal to být problém, nestíhala jsem uklízet po miláčkovi a tak v pokoji to začalo vypadat děsně. Rozhodlo se tedy, že se začne zavírat. Na začátku byl Čárlí vzteklý - HODNĚ vzteklý, ale po 3-4 dnech si částečně zvykl. Pouštím ho cca na 3 hodiny denně ven z klece, ale pak to nahánění do klece je horor. Nakonec to vždy dopadne tak, že musím Čárlíka utahat a pak ho čapnu a strčím do klece, je mi ho líto, ale jinak to nejde. Vím, že jsem ho já rozmazlila a proto teď trpím s ním. Nastal mi teď další problém, Čárlí vstává každý den kolem 6:30 - 7 hodin a to je pro mě vražda, když každý den v týdnu vstávám ve 4:40 hod. Proto se chci logicky alespoň o víkendu vyspat. Čárlí mě nenechá a tak musím vymyslet, jak to s ním udělám ... vyzkouším rady, co jsem dostala na papouščí konferenci a pak vám dám vědět, jak to dopadlo a co zabralo :o)

Přejeme Vám všem krásné prázdniny Lenka a Čárlí