Nikdy nepočítejte s tím, že papoušek žije 14 a více let. Já jsem si Charlieho zamilovala. Po 1 roce jsme byli velicí kamarádi, on musel být všude, kde já - po celém bytě, jíst co já a samozřejmě že jako správná korela zlobil, co mu síly stačily. V domácnosti nebyla jediná kytka od Charlíka netknutá. Několikrát jsem musela znovu a znovu od semínka pěstovat exotické květiny, jež jsem chtěla mít doma pro obdiv návštěv a vždy přilétl Charlie a z malé krásné květinky byl znovu a znovu pahýlek - ale byla to legrace. Charlie zlobil a zlobil. Jednoho dne byl nějaký smutný, další den nejedl. Šla jsem na veterinu, nic mu nezjistili. Dali mu injekci na bolesti a třetí den ráno byl Charlíček mrtvý. Nevím proč - jedovaté kytky doma nemáme. Nic špatného nesnědl. Prostě odešel a nezajímalo ho, že bude někomu tak strašně moc chybět. Byl ho vždy plný byt, i když byl menší než naše kočka, která ho plně respektovala, protože při prvním střetu jí oďobal fousky a ona už s ním nechtěla mít nic společného. Prostě odešel a teď je doma moc ticho. Nic se tam neděje, nikdo mě ráno nebudí svým křikem, že chce z klece ven, nikdo mi neujídá z talíře. Prostě najednou ze 14ti let bylo několik měsíců. Užívejte si s Vaším papouškem, co můžete, nikdy nemůžete vědět, co se stane.

Lenka